 | | Nízkoprahový klub pro mládež v Liberci |
„Brej den, můžem tady zas mít brejk?,“ ptá se vysoký hubený kluk, který přišel s partou tří kamarádů. „No jasnačka,“odpovídáme a je nám jasné, že se i dnes bude nízkoprah otřásat v rychlém rytmu tří dokola se opakujících písniček.
Kluci totiž rádi tancují break dance. O tom, že to tu zase pořádně rozjedou, vůbec nepochybujeme.
Za chvíli už duní repráky a „brejkaři“ si připravují žíněnky, aby zmírnili dopady svých salt. Jeden se vytasí s tanečními kroky à la Michael Jackson, zbytek vyhazuje nohy nad hlavu, staví se na ruce a točí se dokola jako vrtule. Jde jim to parádně! Za nějakou dobu přicházejí další návštěvníci, bouřlivě zdraví přítomné a co nejrychleji se snaží doučit taneční pohyby. Holky si sedají na lavičky a sledují je. Před publikem se kluci hecují a ukazují své nejlepší kreace, jen aby byli odměněni pochvalným jásotem.
Tanec tu ale není jedinou vášní. Někteří soutěží ve fotbálku, jiní házejí šipky, další si jen tak povídají. Kluk v růžové kšiltovce sedá k pianu. „Prosim vás, naučíte mě to taky?“ ptá se mě, když zahraju „Pro Elišku.“ Po půlhodině má radost z toho, že se kousek naučil a příště chce pokračovat. Je talentovaný, i když nezná noty.
Ke konci otvírací doby nás dva kluci požádají, abychom jim pomohly s hledáním práce. Slíbíme, že příště doneseme Tip Servis a řekneme si něco o životopisech a pracovních pohovorech. („Příště“ to z jejich strany strany bohužel neklaplo…)
S příchodem letního počasí se holky vyfikly do slušivých šatů. Někteří z kluků se stylově ohodili košilemi s výrazným vzorem a nápadnými pásky. Pár z nich si nechává i v přítmí klubu sluneční brýle a my s Terezou přemýšlíme, co asi skrývají - jestli to dneska doma bylo OK, jestli je něco trápí, jestli jsou ještě pořád rozhodnutí tu školu nedodělat, protože je nebaví…
Přestože občas nepřijdou, postupně se nám otvírají a oceňují naše povzbuzení. Někdy prostě chtějí jen tak brejkovat, jindy chtějí být vážní. Někteří z nich s námi pomalu začínají sdílet své příběhy. Proto se s nimi pokaždé loučím slovy: „Tak přijd´te zase příště, dámy a pánové.“
Volnočasové činnosti jen zdánlivě nemají s naším cílem moc společného. Ve skutečnosti představují prostředek, jak se mladým lidem přiblížit a podpořit je ve využívání nabízené sociální služby. Úspěch naší práce totiž závisí na klientově svobodné vůli sdělit nám, co jej pálí.
Člověk v tísni od dubna 2010 poskytuje v Liberci službu Nízkoprahového centra pro mládež ve věku od 15 do 26 let. Dvakrát týdně odpoledne je prostor v suterénu bývalé Lidušky v Palachově ulici 605 v Liberci otevřený mladým lidem, kteří tu mohou trávit volný čas a požádat kontaktní pracovníky o pomoc či informace. Výraz „nízkoprahový“ znamená „dostupný i bez průkazky a bez peněz, neodrazující od vstupu“. Mladý člověk může kdykoliv přijít a odejít, není povinen sdělovat jméno, ani nemusí se účastnit probíhající aktivity… Cílem služby je nabízet mládeži alternativy k problematickému životnímu stylu, poskytnout bezpezpečný prostor pro trávení volného času, podporu a, je-li to třeba, i pomoc.
Jana Dobešová, kontaktní pracovnice nízkoprahového klubu
Realizace sociální služby "Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež" je podpořena z projektu IP1 "Služby sociální prevence v Libereckém kraji", který je financován z Evropského sociálního fondu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. |
